A začalo to na kole, kde jinde. Dlouhé hodiny kroužení na kole, kolem kostela, na čas. Obrátit zavodní stroj kolama vzhůru a předstírat opravy, kde se nikdy nic nerozbilo. Hlavně blatníky ty musí dolů, to je jasné. Pak přišla skládačka ze SSSR, nesmrtelný stroj, který čeká doma na renovaci. První, přestříkaný favorit odporné barvy, s ruznými plášti. Od té doby musí i nápisy na pláštích lícovat s ventilky. Kolo musí také prostě nějak vypadat, aby byla radost na něm jezdit. První horské kolo k Vánocům, kde bylo pořád něco rozbité. To bylo štelování a seřizování. A jelo to dál a stále jede. Ježdění na trailech, cyklotoulky po okolí, bikepacking, ztrácení se v lese, na loukách a mítinách, to nezmění ani GPS. Na kole se dá dojet všude a vyjet kamkoliv, i když občas se musí trochu popotlačit, nebo poponést.....
